Předběžný program konference

pondělí 19. 6. 2017

19.00 Uvítací recepce předsedy Nejvyššího soudu České republiky Pavla Šámala (Hotel International Brno, Restaurace Lucullus)

úterý 20. 6. 2017

09.00 – 09.30 Registrace účastníků
09.30 – 10.00 Zahájení konference
Pavel Šámal, předseda Nejvyššího soudu České republiky
Thorbjørn Jagland, generální tajemník Rady Evropy
Bohuslav Sobotka, předseda vlády České republiky
Robert Pelikán, ministr spravedlnosti České republiky
10.00 – 11.30 Panel I. Právně teoretické přístupy k závaznosti soudních rozhodnutí
Moderátor: Michal Bobek
„Místo závaznosti judikatury v systému metodologie interpretace kontinentálního práva“
Jan Wintr, docent Katedry teorie práva a právních učení Právnické fakulty Univerzity Karlovy
„Ústavní soudy versus evropské soudy: O závaznosti soudních rozhodnutí“
Jean Paul Jacqué, hostující profesor, College of Europe
„Common law perspektiva: Přístup angloamerického práva k závaznosti soudních rozhodnutí“
James Lee, odborný asistent, King’s College London
„Normativní působení judikatury kontinentálních nejvyšších soudů“
Zdeněk Kühn, soudce Nejvyššího správního soudu České republiky
11.30 – 12.00 Diskuse
12.00 – 14.00 Oběd (Hotel International Brno, Restaurace Lucullus)
14.00 – 14.30 Moderátor: Emil Ruffer
Hlavní proslov dne: „Reflexe výkonu rozhodnutí ESLP“
Guido Raimondi, předseda Evropského soudu pro lidská práva
Komentátor: Pavel Rychetský, předseda Ústavního soudu České republiky
14.30 – 15.00 Diskuse
15.00 – 15.30 Přestávka na kávu
15.30 – 17.00 Panel II. Závaznost a výkon rozsudků Evropského soudu pro lidská práva
Moderátor: Hubert Smekal
„Mezi Res Judicata a Orientierungswirkung – Rozhodnutí ESLP před národními soudy“
Jörg Polakiewicz, Ředitelství pro právní pomoc a mezinárodní právo veřejné, Rada Evropy
„Předběžná stanoviska podle Protokolu č. 16 k EÚLP: Konečně platforma pro účinný dialog mezi ESLP a národními soudy?“
Jiří Kmec, counsel advokátní kanceláře Havel, Holásek & Partners
„Mezi dualismem a erga omnes účinkem: Závaznost Evropské Úmluvy v dánském právu“
Mikael Rask Madsen, profesor evropského práva Právnické fakulty Kodaňské univerzity
„Implementace rozhodnutí štrasburského soudu britskými soudy a parlamentem“
Laurence Lustgarten, profesor Centra pro Socio-právní studie,Oxfordská univerzita
17.00 – 17.30 Diskuse, shrnutí a ukončení prvního dne
18.15 Organizovaný hromadný odjezd z hotelu do Löw-Beerovy vily
18.30 Zahájení slavnostní recepce
18.45 Společná fotografie účastníků konference
19.00 – 22.00 Recepce (Löw-Beerova vila) a prohlídka vily Tugendhat

středa 21. 6. 2017

09.00 – 10.00 Panel III. Závaznost a výkon rozhodnutí vnitrostátních soudů
Moderátor: Pavel Molek
„Závaznost rozhodnutí Nejvyššího soudu“
Pavel Šámal, předseda Nejvyššího soudu České republiky
„Závaznost rozhodnutí Nejvyššího správního soudu“
Jan Passer, soudce Tribunálu Soudního dvora Evropské unie
„Závaznost soudních rozhodnutí: Perspektiva Ústavního soudu“
Vojtěch Šimíček, soudce Ústavního soudu České republiky
10.00 – 10.30 Diskuse
10.30 – 11.00 Přestávka na kávu
11.00 – 12.30 Panel IV. Závaznost a výkon rozsudků Soudního dvora Evropské unie
Moderátor: Zuzana Vikarská
„Dva aspekty závaznosti soudních rozhodnutí: Závaznost rozhodnutí SDEU na úseku přímých žalob“
Irena Pelikánová, soudkyně Tribunálu Soudního dvora Evropské unie
„Závaznost rozhodnutí Soudního dvora vydaných v řízení o předběžné otázce“
Michal Bobek, generální advokát Soudního dvora Evropské unie
„Proč vnitrostátní soudci spolupracují s nadnárodními rozhodovacími tělesy, Soudní chování a institucionální konsolidace v Evropské Unii“
Arthur Dyevre, profesor právní teorie, Institut pro lidská práva a kritické studie, Univerzita Lovaň
12.30 – 13.00 Diskuse
13.00 – 14.30 Oběd (Hotel International Brno, Restaurace Lucullus)
14.30 – 15.30 Moderátor: Aleš Pavel
Hlavní proslov dne: „Soudní dvůr a národní soudy: Transparentní dialog“
Koen Lenaerts, předseda Soudního dvora Evropské unie
Komentátor: Catherine Barnard, profesorka práva Evropské unie, Univerzita v Cambridge
15.30 – 16.00 Diskuse, shrnutí a závěry
16.00 Ukončení konference
Shrnutí diskusí a závěrečné slovo Christose Giakoumopoulose, ředitele pro lidská práva, Rada Evropy
Závěrečné slovo Pavla Šámala, předsedy Nejvyššího soudu České republiky
16.00 – 16.45 Koktejl
16.45 – 18.45 Prohlídka historického centra Brna

Představujeme Vám řečníky

Koen Lenaerts

lenaertsKoen Lenaerts, předseda Soudního dvora Evropské unie. Narodil se v roce 1954. V rámci univerzitního studia získal licencié en droit (diplom v oboru právo) a titul doktor práv (Katholieke Universiteit Leuven); Master of Laws, Master in Public Administration (Harvard University). Působil jako asistent (1979-1983), později profesor evropského práva na Katholieke Universiteit Leuven (od roku 1983), referendář Soudního dvora (1984-1985), profesor na Collège d´Europe v Bruggách (1984-1989), advokát bruselské advokátní komory (1986-1989); hostující profesor na Harvard Law School (1989). Od 25. 9. 1989 do 6. 10. 2003 byl soudcem Soudu prvního stupně. Soudcem Soudního dvora se stal 7. 10. 2003. V rozmezí 9. 10. 2012 – 7. 10. 2015 zastával pozici místopředsedy Soudního dvora, od 8. 10. 2015 je předsedou Soudního dvora.

Guido Raimondi

raimondiGuido Raimondi, předseda Evropského soudu pro lidská práva. Narodil se 22. 10. 1953 v Neapoli, kde v roce 1975 získal magisterský titul v oboru právo. V letech 1976-1977 působil jako asistent vedoucího katedry mezinárodního práva Právnické fakulty v Neapoli. V letech 1977-1986 působil jako soudce u soudů nižších stupňů, kde se specializoval na civilní a trestí právo. V soudnictví zůstal až do roku 1986, kdy byl přidělen k úseku diplomatické právní služby italského Ministerstva zahraničních věcí (1986-1989). V období 1989-1997 byl spolu-zmocněncem pro zastupování italské vlády u ESLP. Působil v několika expertních výborech Rady Evropy. V letech 1997-2002 pracoval jako generální advokát a později jako soudce u italského Nejvyššího soudu. V květnu 2003 se stal také zástupcem a pak od února 2008 právním poradcem Mezinárodní organizace práce.

Soudcem Evropského soudu pro lidská práva se stal 5. 5. 2010 a jeho předsedou 1. 11. 2015. Je autorem řady publikací z oblasti mezinárodního práva, zejména lidských práv.

Pavel Rychetský

Pavel Rychetský (*1943) promoval na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze v roce 1966. V roce 1967 složil doktorskou rigorózní zkoušku a vykonal soudcovskou justiční zkoušku.

Nastoupil na katedru občanského práva Právnické fakulty UK v Praze, kde působil jako odborný asistent občanského práva hmotného. Po okupaci Československa musel z Právnické fakulty odejít a po několikaměsíční nezaměstnanosti pracoval jako podnikový právník až do konce roku 1989. Pavel Rychetský se v letech tzv. normalizace zapojil do aktivit občanského odporu proti totalitní moci – byl spoluzakladatelem a prvosignatářem Charty 77, publikoval v zahraničních časopisech Listy a Svědectví a v domácím samizdatu. V roce 1989 byl spoluzakladatelem Občanského fóra a jeho republikové rady a do roku 1995 členem Občanského hnutí.

V průběhu 90. let působil jako generální prokurátor, místopředseda vlády ČSFR (od června 1990 do července 1992), senátor (1996 – 2003). Od července 1998 působil jako místopředseda vlády ČR. Od 15. července 2002 do 5. srpna 2003 zastával funkci místopředsedy vlády ČR, ministra spravedlnosti a předsedy Legislativní rady vlády.

Dne 16. července 2003 vyslovil Senát Parlamentu ČR souhlas s jeho jmenováním soudcem Ústavního soudu a 6. srpna 2003 jej prezident Václav Klaus jmenoval soudcem a předsedou Ústavního soudu České republiky. Prezident Miloš Zeman jej jmenoval soudcem a předsedou Ústavního soudu pro druhé období  dne 7. srpna 2013.

Pavel Šámal

samalPavel Šámal, předseda Nejvyššího soudu od 22. 1. 2015 a profesor trestního práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a Právnické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě.

Po úspěšně ukončených studiích na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze v roce 1977 získal nejprve roku 1980 akademický titul doktor práv (JUDr.), následně získal v roce 1999 akademický titul „doktor“ (Ph.D.). V roce 2001 byl jmenován docentem pro obor trestní právo a v roce 2006 byl jmenován prezidentem republiky profesorem pro obor trestní právo, kriminologie a kriminalistika. Soudcovskou kariéru zahájil u Okresního soudu v Mostě v roce 1979, později působil na Krajském soudu v Ústí nad Labem a od roku 1991 na Nejvyšším soudě České republiky jako soudce a předseda senátu trestního kolegia. Je členem pracovní komise Legislativní rady vlády České republiky pro trestní právo (od roku 1998) a redakčních rad odborných časopisů Právní rozhledy, Bulletin advokacie, Soudní rozhledy, Trestněprávní revue a Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – Výběr judikátů Evropského soudu pro lidská práva, považovaných Nejvyšším soudem za významné pro justiční praxi. Od roku 2002 je členem Mezinárodní asociace trestního práva (Association Internationale de Droit Pénal/International Association of Penal Law). Je také členem Vědecké rady Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně a Vědecké rady Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze a dlouholetým členem komisí Ministerstva spravedlnosti pro rekodifikaci trestního práva hmotného a procesního.

Jan Passer

passerJan Passer je soudcem Tribunálu Soudního dvora Evropské unie, před jmenováním působil jako soudce Nejvyššího správního soudu. Vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. V letech 2001 až 2005 byl soudcem Obvodního soudu pro Prahu 2. Od září 2004 do srpna 2005 byl dočasně přidělen k Nejvyššímu správnímu soudu. Jeho stálým soudcem se stal v září roku 2005. V letech 2001 až 2003 působil jako externí přednášející Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, v současnosti je externím přednášejícím na Právnické fakultě Masarykovy univerzity a Justiční akademii, vše v oblasti práva Evropské unie. Absolvoval řadu dlouhodobých pracovních a studijních pobytů v zahraničí. Nejvyšší správní soud reprezentuje v EU Forum of Judges for the Environment a patří mezi zakládající členy České společnosti pro evropské a srovnávací právo.

Jörg Polakiewicz

Jörg Polakiewicz je ředitelem odboru Právního poradenství a mezinárodního práva veřejného Rady Evropy (od 1. října 2013). Mezi lety 2010 a 2013 působil jako vedoucí oddělení lidsko-právního rozvoje v Radě Evropy a dohlížel na mezivládní spolupráci vedenou Radou Evropy v oblasti lidských práv, včetně reformy Evropského soudu pro lidská práva, přistoupení Evropské unie k Evropské úmluvě o lidských právech, a reformy zaměřené na země východní a střední Evropy. V letech 2008 až 2010 byl vedoucím oddělení pro právní rozvoj, zabýval se soudní spolupráci a stanovováním standardů v trestním, civilním a veřejném právu. V tomto bdobí působil také jako tajemník výboru Budapeštské úmluvy o kyberkriminalitě (T-CY) a dohlížel na spuštění modernizace ochrany dat podle Úmluvy 108.

V Radě Evropy působí od roku 1993, podílel se na přípravě ústavní reformy ve východní a střední Evropě (spolu s Benátskou komisí).

Jörg Polakiewicz působí také v akademické sféře. Je profesorem na Europa-Institut, University of the Saarland v Saarbrückenu. Mezi lety 1986 až 1993 byl výzkumným pracovníkem Max Planck Institutu pro mezinárodní a srovnávací právo v Heidelbergu. Publikoval řadu článku o mezinárodním, evropském a ústavním právu. Je spolueditorem knih Fundamental Rights in Europe (Oxford University Press 2001), autorem Treaty-making in the Council of Europe (Council of Europe Publishing 1999) a The Obligations of States arising from the Judgments of the European Court of Human Rights (Springer), která byla publikovaná v němčině v roce 1993.

Christos Giakoumopoulos

Christos Giakoumopoulos, ředitel pro lidská práva generálního ředitelství pro lidská práva a právní stát Rady Evropy. Narodil se v roce 1958 a studoval právo v Řecku a Francii (magisterský titul v soukromém mezinárodním právu a evropském právu). Od počátku svého působení v Radě Evropy v roce 1987 zastával důležité funkce v kanceláři Evropského soudu pro lidská práva a v Benátské komisi. Byl také ředitelem úřadu komisaře Rady Evropy pro lidská práva Alvaro Gil-Robles a generálním ředitelem pro právní a správní záležitosti Rozvojové banky Rady Evropy v Paříži. Pan Giakoumopoulos byl jmenován ředitelem dohledu na generálním ředitelství pro lidská práva v roce 2006 a ředitelem pro lidská práva na Generálním ředitelství pro lidská práva a právní stát v roce 2011. Souběžně s obsazením těchto funkcí v Radě Evropy zastával další důležité funkce, jako například tajemníka Poradního výboru pro spory a tajemníka správního tribunálu Rady Evropy a zvláštní poradce generálního tajemníka Rady Evropy pro Ukrajinu.

Irena Pelikánová

pelikanova

Irena Pelikánová je od roku 2004 soudkyní Tribunálu Soudního dvora Evropské unie. V roce 1993 byla jmenována profesorkou obchodního práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. V letech 1998–2004 byla členkou Legislativní rady vlády. V letech 1999–2002 byla členkou prezídia Komise pro cenné papíry a mimoto působila jako advokátka. Je autorkou pětisvazkového komentáře k českému obchodnímu zákoníku a učebnic obchodního práva. Zabývá se též srovnávacím právem obchodním, zejména ve vztahu k právu francouzskému.

Emil Ruffer

Velvyslanec Emil Ruffer je stálým představitelem České republiky při Radě Evropy od r. 2016.

Předtím byl zástupcem ředitele (2007-2008) and poté ředitelem (2008-2016) Odboru komunitárního práva na Ministerstvu zahraničních věcí České republiky. V rámci diplomatické kariéry byl mj. vyslán jako 3. tajemník na velvyslanectví České republiky v Londýně během předsednictví Spojeného království v Radě Evropské unie. Rovněž působil v Berlíně a Londýně během přípravy na Diplomatické akademii Ministerstva zahraničních věcí České republiky.

Michal Bobek

bobek

Michal Bobek se narodil v roce 1977. Získal titul magistr v oboru právo a v oboru mezinárodní vztahy (Univerzita Karlova v Praze); diplom anglického práva a práva Evropské unie (Univerzita v Cambridge); Magister Juris (Univerzita v Oxfordu, St. Edmund Hall); doktor práv (Evropský univerzitní institut, Florencie). Další studia absolvoval na Svobodné univerzitě v Bruselu a na Univerzitě v Queenslandu (Austrálie). V letech 2005-2009 pracoval jako asistent předsedy Nejvyššího správního soudu České republiky, poté vedoucí Oddělení dokumentace a analytiky téhož soudu (2008-2009). V roce 2009 složil odbornou justiční zkoušku v České republice. Působil jako vyučující (2011-2012) a následně vědecký pracovník (2013-2016) Institutu evropského a srovnávacího práva Oxfordské univerzity, později také jako profesor College of Europe v Bruggách (2013-2015). Byl členem senátu rozkladové komise České národní banky (2013-2015). V letech 2013-2015 byl nominován jako ad hoc soudce Evropského soudu pro lidská práva. Je spoluzakladatelem a předsedou České společnosti pro evropské a srovnávací právo. Přednášel a hostoval na četných univerzitách v Evropě i v zámoří a je autorem řady publikací v oborech právo Evropské unie, lidská práva, (veřejné) srovnávací právo a teorie práva. Od 7. října 2015 působí jako generální advokát Soudního dvora Evropské unie.

Vojtěch Šimíček

Vojtěch Šimíček se narodil v  osobité kulturní a  průmyslové moravskoslezské metropoli Ostravě v roce 1969 a strávil tam spokojené dětství, které položilo základ jeho klidné a vyrovnané povahy. V roce 1992 vystudoval Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, kde  v roce 1995 ukončil též  postgraduální studium a habilitoval se v roce 2001. Absolvoval studijní pobyty v Regensburgu, v Bochumi, ve Vídni  a pět měsíců působil jako stážista v německém Spolkovém sněmu. Všude se mu náramně líbilo, nicméně nikdy neuvažoval o práci v zahraničí. V letech 1996 až 2003 pracoval jako asistent soudce na Ústavním soudu. V roce 2003 byl jmenován soudcem a byl přidělen k Nejvyššímu správnímu soudu. Kromě funkce předsedy senátu finančně správního kolegia působil také jako předseda sedmičlenného senátu ve věcech volebních a ve věcech politických stran a šestičleného kárného senátu ve věcech soudců. Věnuje se pedagogické činnosti, od roku 1992 dosud vyučuje ústavní právo a další blízké předměty na Právnické fakultě Masarykovy univerzity. Je autorem či spoluautorem desítek odborných textů a publikací, vydaných v tuzemsku i v zahraničí, editoval řadu sborníků  a působí v některých redakčních radách. Je šťastně ženat s krásnou, tolerantní, vtipnou a duchaplnou manželkou a je otcem tří vesměs hodných a milých dětí. Ve volném čase kromě obligátní výchovy dětí rád čte a vášnivě  holduje (zejména) kolektivním sportům a tuto radost mu nedokáže zkalit ani skutečnost, že  pohříchu  neovládá dobře  ani jeden z nich.

Dne 12. června 2014 ho prezident republiky jmenoval soudcem Ústavního soudu.

Zdeněk Kühn

kuhn

Zdeněk Kühn, soudce Nejvyššího správního soudu. Vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy a University of Michigan Law School, Ann Arbor v USA, kde jako první z České republiky získal titul doktora právních věd. V letech 1997 až 2001 pracoval v advokátní kanceláři jako advokátní koncipient. Od roku 2000 působil jako odborný asistent a v roce 2006 se stal docentem na katedře teorie práva a právních učení Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, kde dosud působí jako pedagog. Od roku 2004 byl tři roky asistentem soudce na Ústavním soudu, podílel se rovněž na činnosti Legislativní rady vlády České republiky. V roce 2008 byl jmenován soudcem a přidělen k Nejvyššímu správnímu soudu. Je autorem několika monografií a desítek článků publikovaných u nás i v zahraničí.

Pavel Molek

molek

Pavel Molek vystudoval právo na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně a politologii na Fakultě sociálních studií téže univerzity. V akademickém roce 2009/2010 absolvoval roční studijní program na Universidade Católica v Lisabonu. V letech 2003–2013 pracoval jako asistent soudce na Nejvyšším správním soudu. V letech 2013–2015 působil jako asistent soudkyně Ústavního soudu. S účinností od 1. 1. 2016 byl jmenován soudcem a přidělen k Nejvyššímu správnímu soudu. Zároveň se věnuje pedagogické a vědecké činnosti na Masarykově univerzitě v Brně, kde byl v roce 2015 jmenován docentem pro obor ústavní právo, a je hostujícím přednášejícím na Universidade Católica v Lisabonu. Je autorem několika monografií a desítek článků publikovaných u nás i v zahraničí. Od roku 2004 systematicky zpracovává judikaturu Nejvyššího správního soudu pro Soudní rozhledy, v nichž je členem redakční rady.

Aleš Pavel

Aleš Pavel vystudoval Právnickou fakultu Masarykovy Univerzity v Brně. Po úspěšném ukončení studia pracoval od roku 2002 jako asistent předsedkyně Nejvyššího soudu JUDr. Ivy Brožové a zároveň jako referent zahraničních vztahů Nejvyššího soudu, kde se zejména věnoval judikatuře Evropského soudu pro lidská práva v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu. V letech 2004 – 2005 byl také tiskovým mluvčím Nejvyššího soudu a od roku 2006 se jako vedoucí zahraničního oddělení intenzivně věnoval aplikaci unijního práva českými soudy. Absolvoval několik významných zahraničních stáží, zejména odbornou stáž v kanceláři Sněmovny Lordů či u Soudního dvora Evropské unie.

Od roku 2013 je ředitelem kanceláře předsedy Nejvyššího soudu, je výkonným redaktorem Výběru důležitých rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva pro justiční praxi z pohledu Nejvyššího soudu. Je externím vyučujícím na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, publikačně a odborně se věnuje zejména evropskému spotřebitelskému právu.

Catherine Barnard

Catherine Barnard je profesorkou práva Evropské unie a Jean Monnet Chair of EU Law na Právnické fakultě Univerzity v Cambridge. Působí také jako vyučující na Trinity College. Mezi oblasti jejího zájmu patří právo Evropské unie, pracovní a antidiskriminační právo a soutěžní právo.

Získala akademické tituly MA z Univerzity v Cambridge, LL.M. z Evropského univerzitního institutu, a PhD z Univerzity v Cambridge. Profesorka Barnard je členem Trinity College.

Vydala a spoluautorovala řadu odborných publikací (European Union Law, Oxford University Press 2014, The Substantive Law of the EU: The Four Freedoms, OUP 4h Edition 2013; The Law of the Cingle European Market: Unpacking the Premises, co-authored with Joanne Scott, Hart Publishing 2010; The Outer Limits of European Union Law, co-authored with Okeoghene Odudu, Hart Publishing 2009; or EC Employment Law, OUP 3rd edition 2006). Vydala také mnoho odborných článků o pracovním právu Evropské unie, Listině základních práv EU, diskriminaci a společném trhu.

Jean Paul Jacqué

Profesor Jean Paul Jacqué obdržel doktorský titul z práva. Od roku 1978 působí jako profesor na University of Strasbourg, fakultě práva  politických věd, a od roku 1988 jako profesor na College of Europe. Rovněž tak je hostujícím profesorem na řadě dalších univerzit včetně Barcelony, Louvain, Lisabonu, Madridu a Santiago de Chile. Je také generálním tajemníkem Transeveropské asociace politických studií (TEPSA).

V minulosti působil jako ředitel právního servisu Rady Evropské unie (1992-2008), ředitel Institutu moderních evropských studií ve Štrasburku (1974-1977), děkan Fakulty práva  politických věd ve Štrasburku (1983-1990) a generální tajemník Mezinárodního institutu pro lidská práva – nadace René Cassina (1990-1992). Profesor Jacqué je v současnosti čestným generálním ředitelem a zvláštním radou v Radě EU. Je autorem řady knih a odborných článků o ústavním a správním právu, mezinárodním právu a lidských právech, jakož i právu Evropské unie.

Laurence Lustgarten

Laurence Lustgarten je odborným spolupracovníkem na Centre for Socio-Legal Studies, na Oxfordské univerzitě. V minulosti působil jako profesor práva na Univerzitě v Southampton, a jako komisař v Independent Police Complaints komisi.  Publikoval řadu knih o národní bezpečnosti a parlamentní demokracii, o ústavním postavení a odpovědnosti policie Anglie a Walesu, rasové diskriminaci v Británii, a dopadu úpravy o urážce na cti na svobodu médií v Anglii. Byl aktivní v oblasti šíření lidských práv, vzdělávání soudců  vládních funkcionářů pod taktovkou Rady Evropy.

Mikael Rask Madsen

madsen

Mikael Rask Madsen, profesor evropského práva na Právnické fakultě Kodaňské univerzity a ředitel výzkumního centra iCourts. Profesor Madsen vystudoval sociologii práva na International Institute for Sociology of Law (1997), právní vědu na Kodaňské univerzitě (1998), v roce 2005 získal titul doktor sociologie práva na École des Hautes Études en Sciences Sociales v Paříži. Jako výzkumník a vyučující působil také na Kalifornské univerzitě v Berkelez, nebo Sciences Po – L’Institut d’études politiques v Paříži. Od roku 2010 působí jako profesor práva na právnické fakultě Kodaňské univerzity a od roku 2012 jako ředitel dánského národního výzkumního centra excelence pro mezinárodní soudy – iCourts. V rámci svého výzkumu se věnuje zejména tématům globalizace, mezinárodních soudů a soudců, vztahu mezi právem a globální integrací. Věnuje se také publikační činnosti, v rámci které se zabývá především Evropským soudem pro lidská práva, otázkou jmenování soudců a personální politikou, mezinárodními a regionálními režimy ochrany lidských práv, empirickými výzkumy a sociologií práva, nebo vývojem práva a jeho vlivu na elity, sítě, a instituce.

Arthur Dyevre

Arthur Dyevre se specializuje na oblast právní teorie, soudního chování, evropské integrace, komparativního práva  komparativní politiky. Před příchodem Na Katolickou univerzitu v Lovani pracoval jako výzkumník pro několik různých institucí, všetně Evropského univerzitního institutu ve Florenci, Centro de Estudios Politicos y Constitucionalies v Madridu, a na Max Planck Institutu pro komparativní veřejné a mezinárodní právo v Heidelbergu.

Jeho současná práce se zaměřuje na techniky analýzy právních textů; vztah mezi národními soudy a Soudním dvorem Evropské unie, a také na empirické základy soudního přezkumu legislativy.

Je autorem několika knih Comparative Constitutional Reasoning, Cambridge University Press 2017; The Future of Legal Theory and the Law School of the Future, Acta Falconis, Intersentia 2015) a řady článků v odborních periodicích.

Zuzana Vikarská

Zuzana Vikarská v současnosti působí jako odborná asistentka na Katedře ústavního práva a politologie Masarykovy univerzity a asistentka soudce na Ústavním soudu ČR.

Zuzana studovala právo na Karlově univerzitě v Praze, KU Leuven, a na Univerzitě v Oxfordu, kde v současnosti pokračuje ve svém studiu a specializaci na právo Evropské unie. Aktivně se zapojila do řady moot courtů (ELMC, CEEMC, EHRMC), jako účastník i jako coach.

V letech 2012 a 2014 Zuzana působila jako výzkumní asistent Wouter Devroe na katedře spotřebitelského práva, obchodu a trhu KU Leuven. Pracovala také jako tutor právní angličtiny pro praktiky, a také v advokátní kanceláři Havel&Holásek v Praze, se specializací na EU farmaceutické právo a soutěžní právo.

V současnosti pracuje na své MPhil diplomové práci v Oxfordu na téma národní identita a EU vnitřní trh pod vedením profesora Stephena Weatherila.

Jan Wintr

wintr

Jan Wintr je docentem Katedry teorie práva a právních učení Právnické fakulty Univerzity Karlovy. Vystudoval obory právo, historie a politologie, a teoretické právní vědy na Univerzitě Karlově.

Ve svém výzkumu se specializuje na otázky interpretace a tvorby práva, parlamentní kulturu a ústavní soudnictví. Je autorem publikací Metody a zásady interpretace práva (Praha“ Auditorium 2013), Česká parlamentní kultura (Praha: Auditorium 2010), a Říše principů. Obecné a odvětvové principy současného českého práva (Praha: Nakladateství Karolinum 2006). Autorsky se podílel také na monografiích 20 let Ústavy České republiky, komentář Listina základních práv a svobod (Praha: Wolters Kluwer 2012), Ústava ČR – vznik, vývoj a perspektivy (Praha: Leges 2011) a další.

Hubert Smekal

Hubert Smekal absolvoval doktorské studium v oboru Evropská studia na Masarykově univerzitě v Brně, kde momentálně působí jako odborný asistent. V letech 2010 až 2011 byl držitelem Fulbright-Masarykova stipendia v Centru pro studium práva a společnosti na Kalifornské univerzitě v Berkley. Spoluzaložil Centrum pro lidská práva a demokratizaci a je členem Rady vlády pro lidská práva. Ve své akademické činnosti se věnuje oblasti lidských práv, politické roli Soudního dvora Evropské unie a Evropského soudu pro lidská práva a judicializaci (mezinárodní) politiky. Jeho články byly publikovány v European Constitutional Law Review, Netherlands Quarterly of Human Rights a Journal of Mixed Methods Research. Je autorem dvou publikací věnujících se oblasti lidských práv, spoluredigoval pět svazků a publikoval množství kapitol a článků v recenzovaných časopisech.

James Lee

James Lee je vyšším odborným asistentem soukromého práva na Právnické fakultě Dicksona Poona, King’s College v Londýně a akademickým spolupracovníkem sdružení „Honourable Society of the Inner Temple“. Je rovněž jedním z volených členů Výkonného výboru Společnosti právníků a právních akademiků a jedním z předsedů oddělení restitucí této Společnosti. James často píše o odůvodňování soudních rozhodnutí na nejvyšších soudech a byl redaktorem knihy: „Od Sněmovny Lordů k Nejvyššímu soudu: Soudci, právníci a souzení“ (Hart, 2011). Jeho nejnovější články na toto téma jsou “Osobnost a individualita soudce Lorda Sumptiona” (2017) 40 (2) Univerzita New South Wales Law Journal 862 http://www.unswlawjournal.unsw.edu.au/sites/default/files / 402_15.pdf, „Nejvyšší soud Spojeného království: studie o reformě soudnictví” pro E Guinchard a M-P Granger (eds) „Nová soudní moc EU – Analýza současných soudních reforem“ (Kluwer, vyjde v 2017) a (s Man Yip) „Komercializace vlastního kapitáluLegal Studies (Early View) http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/lest.12167/full. V širším slova smyslu pracuje James na studiu právní reformy, včetně spoluautorství, spolu s Matthewem Dysonem a Shonem Wilsonem Starkem, konkrétně na publikaci „Padesát let právních komisí: Dynamika právní reformy“ (Hart, 2016). V neposlední řadě je James spoluautorem, spolu s Jamie Glisterem, jedné z nejprodávanějších učebnic na téma anglických trustů – „Hanbury a Martin: Moderní vlastní kapitál“, jejíž 20. vydání bylo citováno na anglickém Nejvyšším soudu, odvolacím soudu v Albertě a Nejvyšším Soudním dvoře Kanady. 21. vydání bude vydáno v roce 2018.

Jiří Kmec

kmec

Jiří Kmec je Counsel advokátní kanceláře Havel, Holásek & Partners. Specializuje se na soudní, správní a rozhodčí řízení, insolvence a restrukturalizace a problematiku trestní odpovědnosti právnických osob (compliance). Vystudoval právo na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, kde v roce 2006 získal titul PhD v oboru ústavní právo, trestní právo, kriminologie a kriminalistika a také politologie na Fakultě sociálních věc Univerzity Karlovy.

Před nástupem do advokátní kanceláře Havel, Holásek & Partners na počátku roku 2013 pracoval Jiří Kmec téměř 11 let na Ministerstvu spravedlnosti ČR v kanceláři vládního zmocněnce pro zastupování České republiky před Evropským soudem pro lidská práva, od roku 2011 formálně jako zástupce vládního zmocněnce. V rámci této pozice se kromě jiného podílel na obhajobě státu ve více než 150 sporech vedených před tímto mezinárodním soudem a také před Výborem pro lidská práva při OSN. Problematiku evropského systému ochrany lidských práv externě vyučoval zejména na Justiční akademii ČR a na právnických fakultách v Praze a v Plzni. Je mimo jiné vedoucím autorského kolektivu a hlavním autorem velkého komentáře k Evropské úmluvě o lidských právech (C.H.Beck, 2012) a autorem monografie Evropské trestní právo (C.H.Beck, 2006). Je členem Komise pro trestní právo Legislativní rady vlády a Komise Ministerstva spravedlnosti pro nový trestní řád.